Jaké jsou nejčastější problémy pitné vody

Bez kvalitní pitné vody se neobejde nikdo z nás. Voda čerpaná z veřejného vodovodu nebo vlastní studny však ze zákona musí splňovat určité parametry. Měla by být proto bedlivě sledovaná, protože v případě kontaminace hrozí spotřebitelům zdravotní komplikace. Mezi hlavní problémy vody patří přílišná tvrdost, nadlimitní koncentrace manganu a železa, výskyt bakterií a přítomnost dusičnanů.

Nadměrná tvrdost vody

Voda při své pouti ke spotřebiteli protéká rozmanitým podložím a obohacuje se o nejrůznější prvky a sloučeniny. Největší vliv na tvrdost vody má vápník a hořčík. Tvrdost vody se udává v milimolech na litr nebo v německých stupních. Existují dvě tvrdosti vody − přechodná a trvalá. Přechodnou tvrdost vody způsobuje hydrogenuhličitan vápenatý nebo hořečnatý a lze ji odstranit převařením. Trvalou tvrdost vody způsobují vápenaté a hořečnaté soli – chloridy a sírany. Ty se převařením neodstraní.

Spotřebiteli tvrdá voda nijak nevadí. Naopak, její pití je zdraví prospěšné. Tvrdá voda však může v domácnosti napáchat mnoho škod. Je totiž zdrojem vodního kamene. Ten ucpává sprchové hlavice, vytváří nevzhledný povlak na sanitárním zařízení a může zničit pračku, myčku či varnou konvici. Vodní kámen zanáší i potrubí, a tak snižuje průtok vody. Proto se doporučuje vodu změkčovat

Jak změkčit příliš tvrdou vodu

Změkčení tvrdé vody se nejlépe provádí pomocí automatických změkčovačů vody. Ty pracují na principu iontové výměny. Ionty vápníku a hořčíku se zaměňují ve speciální filtrační směsi za neškodné ionty sodíku. V pravidelných intervalech probíhá regenerace přístroje, která se provádí pomocí solného roztoku.

Železo a mangan

Ruku v ruce se zvýšeným obsahem železa jde i vyšší koncentrace manganu. Železo barví sanitární zařízení do hněda a voda se vyznačuje nahořklou železitou chutí. Projevem zvýšené koncentrace manganu jsou mastné černé skvrny na toaletách a umyvadlech a zabarvování prádla. Zvýšená koncentrace manganu a železa spotřebitele na životě neohrozí, rizikem je však skutečnost, že představují živnou půdu pro růst bakterií.

Železo a mangan způsobují především problémy technologické, protože se usazují v potrubí, bojlerech a kotlích. Často dochází ke zvýšeným nákladům na provoz a může dojít až k úplnému zničení těchto prvků. Nejčastěji se zvýšená koncentrace železa a manganu projeví ve vodě odebírané z vrtu, může se však vyskytnout i v teplé užitkové vodě. Železo se do vody dostává z železných rud jakými jsou například magnetovec, pyrit nebo krevel. Mangan se do vody dostává spolu s průmyslovou činností nebo z půdy. Mangan obsahují i průmyslová hnojiva.

Jak odstranit železo a mangan

Prvním krokem k úspěšnému odstranění železa a manganu je oxidace. Rozpustné ionty se při ní mění na nerozpustné sloučeniny, které se potom odstraňují následnou filtrací. Voda se provzdušňuje a dodává se do ní manganistan draselný z důvodu jeho silné oxidační schopnosti.

Po oxidaci přichází na řadu filtrace vody. Ta zahrnuje různé typy membránových procesů. Voda protéká pod tlakem přes jemný filtr a čistí se.

Dalším způsobem odstranění manganu a železa je metoda iontové výměny. K tomu slouží filtry naplněné speciální filtrační směsí, která železo a mangan „odfiltruje“.

Výskyt bakterií

Ve vodě se vyskytuje celá řada bakterií. Je pro ně obvyklým životním prostředí. Nejčastěji se ve vodě vyskytují bakterie rodu Pseudomonas, Enterococcus, Legionella, Bacillus a Clostridium. Mnoho z nich dokáže růst ve formě biofilmů, což ztěžuje aplikaci dezinfekčních prostředků. Biofilmy také zanášejí potrubí.

Koliformní bakterie

Tvoří je početná skupina bakterií, z nichž nejznámější je Escherichia coli. Koliformní bakterie se do vody dostávají z nezabezpečených septiků, žump a splachy ze zemědělské půdy. Dalším zdrojem mohou být drobní živočichové, které se do vody dostanou skrze nezabezpečených poklopů studen či tlející rostlinný materiál. K dalším koliformním bakteriím patří rody Enterobacter, Citrobacter, Serratia, Klebsiella, Shigella nebo Salmonella.

Legionella

Štíhlá gramnegativní bakterie představuje pro spotřebitele skutečné riziko. Nakazit se lze vdechnutím mikro kapiček vody. Legionella se totiž dokáže přenášet na své hostitele pomocí malých kapiček vody – aerosolu. Nejznámějším druhem je Legionella pneumophila. Způsobuje až těžký zápal plic.

Jak odstranit bakterie z pitné vody

Nadlimitní hodnoty bakterií je nutné ošetřit nějakou formou dezinfekce. Vyskytují-li se ve studni, lze s úspěchem použít Savo. Další metodou je použití UV lampy, skrz kterou voda protéká a UV záření likviduje veškeré choroboplodné zárodky. Poradí si i s viry nebo sporami mikroskopických hub. UV lampa je ale vhodná spíše jako doplněk dezinfekce studniční vody. Např. na závěr po dezinfekci chemické.

Dusičnany v pitné vodě

Dusičnany představují problém zejména kopaných studní. Vždy je třeba zbystřit děje-li se nějaká forma hospodaření na sousedních pozemcích. Majitel zde může skladovat například statková hnojiva nebo sám začne chovat větší množství zvířat. Dusičnany se do vody dostávají často spolu i se splachy ze zemědělsky obhospodařovaných ploch. Sami o sobě zdravotní riziko nepředstavují. V organismu člověka se však přeměňují na dusitany. Ty už jsou toxické a nebezpečné jsou zejména pro kojence, jejichž imunitní systém není ještě plně vyvinutý. Dusitany reagují s krevním barvivem hemoglobinem za vzniku methemoglobinu, který potom není schopen přenášet kyslík a dochází zde k riziku zadušení.

Dusičnany jsou součástí hnojiv

Denitrifikace – proces odstranění dusičnanů z vody

Odstranění dusičnanů z vody řeší filtry pracující na principu iontové výměny. Filtrační směs na sebe váže dusičnanové anionty a místo nich uvolňuje anionty chloridové. Po vyčerpání se směs regeneruje solným roztokem.

Závěr

K nejčastěji se vyskytujícím problémům vody patří nadměrná tvrdost, nadlimitní koncentrace železa a manganu, výskyt bakterií a přítomnost dusičnanů. Na trhu existuje široké spektrum zařízení řešící tyto problémy. V případě zjištění nadlimitních koncentrací výše zmíněných ukazatelů je třeba rychle sjednat nápravu, aby nedošlo zejména v případě bakterií a dusičnanů k ohrožení zdraví spotřebitele.